Glosář: Prekarizované zaměstnání

Základní informace

Prekarizované zaměstnání nebo prekarizovaná práce je způsob práce někde mezi živností a zaměstnáním. Vyznačuje se absencí sociálních jistot a nízkou stabilitou příjmů.

Vykonává se obvykle na živnostenský list pro jednoho nebo pár odběratelů, kteří mají vůči dodavateli nepoměrně silnou vyjednávací pozici. Může se blížit tzv. švarcsystému; v horších případech švarcsystémem je.

Více o heslu

Historie a terminologie

Prekarizované práce se rozmohly v posledních dekádách zejména v důsledku pokroku digitálních technologií. Ty umožnily flexibilnější řešení některých prací, které dříve byly klasickým zaměstnáním nebo neexistovaly vůbec.

Neschopnost legislativy držet krok s rozvojem technologií ponechala mezery v pracovních a dalších zákonech. To umožnilo firmám najímat na tyto nové či modernizované práce lidi bez zaměstnaneckých smluv, tedy i bez pracovněprávních záruk a výhod (pevný plat, ochrana před propuštěním, důchod, dovolená atd.).

Vznikla rozsáhlá a různorodá oblast prekarizovaného zaměstnání, které se někdy říká ekonomika přivýdělků (gig economy). Samotné slovo prekarizovaný je odvozené z anglického precarious, původem z latinského precarius – nejistý, pochybný.

Pracovní síla v této oblasti se někdy nazývá prekariát. To je slovní hříčka založená na podobnosti s dnes řídce používaným, politicky tendenčním pojmem proletariát (dělnictvo). Prekariátem se tedy obvykle myslí „dělnictvo bez pracovních jistot“.

Proces šíření modelu prekarizované práce v daném oboru, případně úpadku dříve legitimního oboru do těchto praktik, se nazývá prekarizací. (Lepší češtinou bychom mohli říci znejisťování práce nebo eroze pracovních jistot.)

Znaky a příklady

Žádná úřední definice pojmu prekarizované zaměstnání zatím (r. 2023) v Česku neexistuje. Evropská unie a některé západní země na jeho zákonném ošetření aktuálně pracují.

Obecně lze říci, že jde o práce v šedé zóně na pomezí běžného zaměstnání, řádného živnostenského podnikání a již zmíněného švarcsystému. Na rozdíl od švarcsystému však není prekarizovaná práce (zatím) nezákonná. Obvykle se také nejedná o práci načerno.

Typická situace, kde dochází k prekarizované práci, má mimo jiné tyto znaky:

  • Trh ovládá jedna či několik málo dominantních firem. Ty tak mají silnou vyjednávací pozici vůči pracovní síle.
  • Pracovní úkoly v daném oboru je efektivnější vykonávat podle aktuální potřeby. Klasickému zaměstnanci by bylo obtížné dlouhodobě naplňovat pravidelný pracovní rozvrh a docházelo by k prostojům, na nichž by zaměstnavatel tratil.
  • Obor není regulovaný a nejsou v něm z dřívějších dob zavedené standardní pracovně-organizační zvyklosti jako zaměstnávání, odbory, certifikace apod. Tato situace je častá právě v nových nebo technologií změněných oborech.
  • Práce je buď nízko kvalifikovaná, nebo teoreticky jisté kvalifikace má, ale nikdo na jejich dodržování nedbá. Může ji tak vykonávat v podstatě kdokoliv. To dále snižuje vyjednávací sílu pracovníků, kteří jsou snadno nahraditelní z téměř bezedné zásobárny potenciálních zájemců.

Výsledkem bývá způsob kvazi-zaměstnávání (latinská předpona kvazi znamená „skoro“ nebo „něco jako“), který vykazuje mimo jiné tyto znaky:

  • Pracovníci pracují na živnostenský list a nemají tak žádné zaměstnanecké jistoty. Přitom jsou kriticky závislí na jediném (či několika málo) dominantních „zákaznících“ (ve skutečnosti kvazi-zaměstnavatelích).
  • Pracovníkův „zákazník“ funguje jako zprostředkovatel „zakázek“, k nimž by se pracovník (z různých důvodů daných specifiky oboru) sám nedostal. Práci tedy nelze vykonávat jako legitimní živnost, kde je budování kmene přímých zákazníků běžnou a často nutnou věcí.
  • Pracovník je závislý na kvazi-zaměstnavateli a triviálně snadno nahraditelný, neboť nemá pracovněprávní ochranu a náhradníků je vždy dost. Pracovní podmínky a finanční ohodnocení jsou proto obvykle podřadné.
  • Jelikož práce probíhá na živnost, pracovník se nemůže dovolat ochrany podle pracovního práva. Až do r. 2022 nemohli tito pracovníci ani zakládat odbory; nyní je to již v celé EU možné.
  • Jistota setrvalého přísunu „zakázek“ je minimální. Kvazi-zaměstnavatel může pracovníka střídavě vytěžovat a opouštět bez jakékoliv předvídatelnosti. Důvodem jsou obvykle přirozené výkyvy poptávky na trhu, případně nahrazení ještě levnějším pracovníkem.

Někteří (ne nutně všichni) kvazi-zaměstnavatelé jednají nerovně a abusivně (zneužívačně). Např. ústně slibují „zaručený“ přísun práce bez jakéhokoliv reálného závazku, který by je nutil slib dodržet. Mohou se také prezentovat jako legitimní, stabilní a spolehliví „zaměstnavatelé“ či „partneři“, i když jejich reálné jednání tomu neodpovídá.

Těmito taktikami se snaží exploatovat (využívat) nepoučenost, důvěřivost, nevzdělanost a / nebo finanční tíseň a zoufalost potenciálních pracovníků. Jelikož celý trh prekarizované práce existuje v právní šedé zóně, bývá těžké či nemožné tyto praktiky napadat nebo postihovat. To drží dlouhodobě naživu systém, na němž profitují zejména kvazi-zaměstnavatelé, zatímco pracovníci spíše strádají.

Typické příklady prekarizovaných zaměstnání:

  • Logistika posledního kilometru (např. rozvozce zboží z e-shopů)
  • Místní přeprava osob (zejména nové služby jako Uber, Bolt atd.)
  • Množstevní marketing (roznos letáků, telemarketing apod.)
  • Prodejci franšízového nebo multi-level marketingu (kosmetika Avon, Mary Kay, LR a další; finanční pseudoporadci Broker Consulting, OVB apod.; někteří pojišťovací a realitní makléři, a další)

Prekarizace ve svobodných povoláních

Kromě výše uvedených klasických příkladů bývají prekarizovaným zaměstnáváním promořené také kreativní profese dříve známé jako tzv. svobodná povolání.

Sem může v dnešní době patřit kromě umění a literatury také tvorba textové a multimediální náplně (tzv. obsahu, anglicky content) webových stránek, sociálních sítí apod.; výstavba webů a dalších digitálních produktů; a také jazykové služby, včetně překladatelství.

Jelikož svobodná povolání obecně vyžadují vyšší úroveň specifických dovedností než např. řízení dodávky, mají vůči prekarizaci jistou míru odolnosti. Ta se obvykle projevuje tím, že:

  • Alespoň část zprostředkovatelů nabízí podmínky spolupráce více odpovídající nezávislému dodavatelskému vztahu. Pracovník je tedy legitimním živnostníkem, pouze je vystaven silným odběratelům. (Jde tedy o tzv. oligopson.)
  • Kromě práce pro zprostředkovatele je realisticky možné být živ i jen z vlastního kmene přímých zákazníků. (Pracovník je tedy drobným podnikatelem; případně lze použít pojem freelancer, nezávislý profesionál apod.) V důsledku konkurence prekarizované, případně oligopsonní části trhu to však bývá těžší než v oborech, které prekarizací zasaženy nejsou. Této výhodné pozice tak obvykle dosáhnou jen odborně zdatní a komerčně úspěšní pracovníci.
  • Případně lze kombinovat práci pro zprostředkovatele s přímými klienty dle potřeby. V tomto modelu poskytují zprostředkovatelé nejistý, ale po většinu času stabilní základ, zatímco přímí zákazníci jsou zdrojem růstového potenciálu. Tato možnost je poměrně častá právě u překladatelů.

Externí odkazy

« Zpět na seznam pojmů